Pravidlo 14: Nejlepší kniha není ta, která je nejvíce pravdivá, ale ta, která je nejvíce pravděpodobná
Střetli jsme se kdysi s jednou autorkou nad částí jejího textu, v níž jeden z hlavních hrdinů najednou zahyne zcela náhodnou a nesmyslnou smrtí. Jeho smrt byla navíc zcela ojedinělá a paradoxní, vypadala jako smrt kandidáta na Darwinovu cenu.
„Nemůžete ho nechat umřít tímhle způsobem,“ namítal jsem. „Váš román je vážná, emocionálně pohnutá věc, ale tomuhle se lidi budou smát.“
Autorka však prohlásila: „Ale to se u nás ve městě opravdu stalo!“
Tento argument v literatuře neexistuje. Ani skutečná literatura faktu není pravdivým obrazem reality, ale jenom více či méně pravděpodobným popisem tohoto obrazu. V beletrii pak už vůbec neplatí, že pravdivost je nejlepší cestou ke čtenáři.
I sebefantastičtější fantasy může, pokud je dobře napsané, připadat čtenáři uvěřitelnější než špatně napsaný příběh ze současnosti, v němž jsou popsány reálné, ale do kontextu špatně zasazené či neobratně popsané „skutečné“ události.
Udělejte vše proto, aby vaši hrdinové a vaše literární světy byly uvěřitelné, vycházejte z logiky díla a charakterů postav a dávejte logice věci přednost před realitou, s níž jste se kdy setkali.
Daniel Koehler dodává:
„Psaní vždy zahrnuje znovuvytváření obrazu světa, který známe nebo ve kterém se chceme na chvíli objevit. Lpění na přílišném rešeršování nebo na reáliích není vůbec to nejpodstatnější. Oproti tomu ale pravidla, prostředí a možné situace a chování postav, které jednou nastavíme, musíme vždy pečlivě dodržovat. Jakkoli nesmyslný a fantaskní svět musí přesto mít pevnou vnitřní síť vlastních pravidel, která tvoří scénu pro pravdivost jednání v rámci příběhu.“
Stanislav Lem pak k tomuto tématu ironicky poznamenává:
„Nezbytnost poctivosti je červem, který nám dnes ohlodává celou literaturu. Jejím největším trápením je totiž pocit studu, že není možné být současně spisovatelem a člověkem zcela, tj. naprosto vážně poctivým. Zasvěcení do literatury působí totiž utrpení, velice podobné tomu, co pociťuje citlivé dítě, když se mu dostane sexuálního poučení. Šok dítěte je formou vnitřního nesouhlasu s genitální biologií našich těl, která jako by se dožadovala odsouzení z hlediska dobrého vkusu, zahanbení a stud i šok spisovatele vyplývá z toho, že si uvědomil nevyhnutelné lži, jichž se při psaní dopouští.“
(Stanislav Lem: Dokonalá prázdnota, překlad: František Jungwirth)
A to je pravda.
© Stanislav Hudský, 2010
Knihy autora:
 |
 |
 |
 |
 |
 |
||||
Nejnovější komentáře